Vzdělávací systém České republiky prošel v uplynulých dvaceti letech řadou převratných změn, které však nebyly vždy ku prospěchu školství, ani samotných žáčků poškoláčků. Na našich školách zdomácněly takové vymoženosti, jako jsou školní vzdělávací programy či uvolnění bariér mezi žákem a učitelem. Otázkou ale je, zda shora zmíněná demokratizační a humanizační opatření vedla k povznesení českého školství na evropskou úroveň, nebo naopak zničila dobře fungující systém přinášející výsledky. Má dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí stejné šance na dosažení kvalitního vzdělání jako dítě top manažera? Pokud tomu tak není, co by se mělo změnit? Zapeklitá otázka, ale jak ji rozřešit? Co takhle zavést školné? Ale tady se nabízí otázka, co by školné samo o sobě vyřešilo. Právě nad těmito otázkami se zamýšlím v eseji nazvané Cesta ke vzdělanostní společnosti v ČR. Jak zajistit rovný přístup ke vzdělání?