Sobota 18. dubna, 2026
Evropský rozhled

1100 dní bez svobody: Zajatci z Azovstalu stále čekají na návrat domů

Tato naděje se však nenaplnila. Mnozí z těchto vojáků zůstávají v ruském zajetí dodnes – více než tři roky. Místo ochrany jim byly poskytnuty nelidské podmínky: mučení, nedostatek lékařské péče, šikana a izolace, jak dokládají svědectví propuštěných i zprávy mezinárodních organizací. Porušování Ženevských konvencí se stalo pravidlem, nikoli výjimkou.

Na připomenutí této bolestné skutečnosti uspořádali dnes aktivisté iniciativy Hlas Ukrajiny tichou demonstraci před Národním divadlem v Praze. Jejich cílem bylo vyzvat české politiky a instituce, aby více tlačili na mezinárodní společenství a konkrétně na Ruskou federaci k dodržování práv válečných zajatců a jejich výměně nebo okamžitému propuštění.

V České republice žijí matky ukrajinských vojáků, které už tři roky čekají na jakoukoli zprávu o svých dětech. Jejich tiché výkřiky připomínaly mezi turisty i kolemjdoucími Pražany nápisy na transparentech – válka neprobíhá jen na bitevním poli, ale i v čekání na návrat blízkých domů.

K bojovníkům Azovstalu se váže ještě jedno tragické datum, které aktivistům neuniklo bez povšimnutí – dne 29. července 2022 došlo v zajateckém táboře Olenivka k výbuchu, při kterém zahynuly desítky obránců z Azovstalu.

Porušení Ženevských konvencí

Podle Třetí Ženevské úmluvy (1949) mají váleční zajatci nárok na důstojné zacházení, ochranu před násilím, mučením, veřejným zneuctěním a na odpovídající zdravotní péči. Mezinárodní výbor Červeného kříže má navíc právo navštěvovat zajatecké tábory a kontrolovat podmínky, ve kterých jsou vězni drženi. Rusko tyto zásady v případě obránců z Azovstalu opakovaně porušilo a blokuje přístup nezávislých pozorovatelů.