Sobota 2. listopadu, 2024
Evropský rozhled

Zápisky z přednášky Zapomenutá válka? Evropa mezi Berlínem a Moskvou (část 3.)

 

Stalin a Ribbentrop v Kremlu, ADN-ZB/Archiv.Sowjetunion, August 1939, Im Moskauer Kreml wird am 23.8.1939 ein Nichtangriffsvertrag zwischen dem deutschen Reich und der UdSSR unterzeichnet. Nach der Unterzeichnung im Gespräch J.W. Stalin und der deutsche Reichsaußenminister Joachim von Ribbentrop (r.).
Stalin a Ribbentrop v Kremlu, ADN-ZB/Archiv.Sowjetunion, August 1939, Im Moskauer Kreml wird am 23.8.1939 ein Nichtangriffsvertrag zwischen dem deutschen Reich und der UdSSR unterzeichnet. Nach der Unterzeichnung im Gespräch J.W. Stalin und der deutsche Reichsaußenminister Joachim von Ribbentrop (r.).

 

Michael Žantovský pokládá panelistům otázku, do jaké míry byla válka nevyhnutelná. Domnívá se, že ve chvíli podepsání paktu už válce nešlo zabránit. Měly třetí strany možnost účinně zasáhnout, aby k válce nedošlo? Byla tu Mnichovská smlouva, anšlus Rakouska, remilitarizace Porýní. Byl tu podíl Československa na vztazích s Polskem, v meziválečném období poznamenané nedůvěrou, nedorozuměním a racionálními zájmy. Polsko se cítilo ohrožené Sovětským svazem a Německem. Naopak Československo se cítilo v bezpečí.

Andrzej Nowak souhlasí s tím, že nedostatek důvěry a dokonce propuklé nepřátelství mezi politickými elitami Polska a Československa přispěl ke zhoršení situace. Ale čeští generálové věděli, že ve spolupráci s Polskem jsou schopni se ubránit před Třetí říší. Jenže politici měli jiný názor. A právě prezident Edvard Beneš mnohokrát zdůrazňoval, že ve srovnání s Polskem je geopolitická situace Československa mnohem lepší, a proto není dobré se s Polskem za žádných okolností spojovat, protože nemá smysl spojovat se s někým, kdo předem prohrál. Bylo to špatně, stejně jako když polští politici předstírali, že jsou natolik silní, že nemusí spolupracovat s Československem.

Domnívá se, že spolupráce mezi Polskem a Československem by mohla oslabit schopnost Německa k útoku na území střední a východní Evropy pouze pod jednou podmínkou: Československo by muselo uznat, že existuje druhý totalitní stát, Sovětský svaz, se kterým spolupráce nepřinese nic dobrého.

Sovětský svaz nepomohl Československu v roce 1938. Sice to bylo v jeho možnostech, ale Stalin si vybral lepší plán. Kdyby pomáhal Československu, znamenalo by to, že na sebe přebírá tíhu války proti Německu. Počkal si na lepší scénář, který nastal v příštím roce.

Byla to falešná vize Československa, že jediným nepřítelem je německá Třetí říše.

Michaela Žantovského dále zajímají otázky na vztahy mezi Polskem a Maďarskem, zda mohly sehrát nějakou roli, protože byly jinak orientované než československé vztahy s touže zemí. A pak se dozvěděl, že ve smlouvě mezi Československem a Sovětským svazem byla případná sovětská pomoc vázána na to, že Francie splní svoje závazky vůči Československu v případě napadení, což se samozřejmě v okamžiku Mnichovské smlouvy nestalo.

Andrzej Nowak ještě doplňuje, že Sovětský svaz ani nevyhlásil pohotovost ve chvíli, když byla v Československu krize. Opakuje, že Stalinův plán nespočíval v tom, aby pomáhal ohroženým slabším zemím, ale aby rozšířil sovětské impérium.

Tatjana Tönsmeyerová zmínila nestabilitu situace a celého systému bezpečnostních politik. V meziválečném období tu jsou samé národní státy založené na logice síla a slabost. Říkají si, že se slabými se nebudeme spojovat, budeme zasahovat pouze ve chvíli, když tito a tamti budou napadeni. Dnes žijeme v době, kdy se diskutuje o multilateralismu, kdy se bavíme o tom, jak silné a stabilní jsou naše systémy pojistek, co funguje na úrovni Evropské unie a mimo ní. S touto logikou bychom se mohli vracet do minulosti a hledat paralely vůči minulosti.

Nakonec se Michael Žantovský ptá Andreye Zubova, jaký je dnešní oficiální ruský pohled na pakt Molotov-Ribbentrop a co se z toho vyvozuje pro současnou ruskou zahraniční politiku.

Zde nutno podotknout, že překlad Zubovova vyjádření byl velice technicky nekvalitní a nebyl téměř slyšet, rovněž překladatelka měla potíže vystihnout, co vlastně Zubov odpovídá a byla v polovině vyměněna jinou tlumočnicí. Jisté je jen to, že Zubov zmínil územní ztráty v první světové válce, Německo bylo zesláblé a to pomohlo vzestupu Hitlera k moci. Německý národ pomohl zahájit druhou světovou válku.

Po druhé světové válce bylo Německo velice rychle zapojeno do veškerých politických struktur NATO a jiných spojeneckých organizací, což napomohlo k vytvoření nového Německa, jiné země, která se stala základem evropské demokracie. Jde o výsledek správného přístupu a odpovědí pro ty, kteří nejsou schopni přijímat správná rozhodnutí. Ale stálo to 60 milionů obětí.

Evropa měla kdysi problém se Stalinem, dnes má problém s Putinem. Putin zatím nemá podporu ze strany evropských států, nicméně probíhají schůzky mezi Macronem a Putinem. Trump souhlasí, aby se Rusko vrátilo do G7.

Když se Zubov vrátil ještě na okamžik k první světové válce, uvedl, že Versaillská smlouva byla úvodem k paktu Molotov-Ribbentrop. To samozřejmě neospravedlňuje Stalina. Za další příčinu považuje vítězství bolševiků. Kdyby vyhrála druhá strana, tak by nebylo nacismu, nepodepsal by se pakt Molotov-Ribbentrop. Ale bohužel vyhráli komunisté. Za Litvinova Stalin jednou rukou uzavíral smlouvy s Československem, Polskem, Francií a tou druhou otevíral cestu k revolučnímu převratu. Ještě zde byly historické neshody ohledně Kominterny.

Důvody k podepsání Mnichovské smlouvy lze podle Zubova též hledat v první světové válce a v situaci, která se odehrála o pár dní dříve v Polsku. Velká Británie ani Francie nechtěly novou válku. Hitler měl obrovskou podporu německého lidu, výsledky dohody ve Versailles lid nebral do úvahy.

Jako vědec ale musí uznat i vinu svého lidu. Ruský lid nebyl schopen vystoupit proti bolševikům a spíše s nimi souhlasil. A potom ruský lid jako celek věřil Stalinovi, komunistům a nehleděl na obrovské ztráty na životech. Mnozí lidé se zapisovali dobrovolně na seznamy a chtěli bojovat od tajgy až po Velkou Británii.

Vinu vidí ale i v Evropě, tedy i v Polsku a Československu. Jak říkal generál Vojcechovský, Československo mělo bojovat a nesouhlasit s Mnichovskou smlouvou.

Nedopusťme další podobné tragédie.