Evropský rozhled

Veřejné projednání Petice proti přiznání výkonu zvláštních práv náboženské organizaci Ústředí muslimských obcí

Na desáté schůzi petičního výboru, která se konala dne 8. října 2014 v budově Poslanecké sněmovny, se veřejně projednávala Petice proti přiznání výkonu zvláštních práv náboženské organizaci Ústředí muslimských obcí, dále jen pod zkratkou ÚMO, kterou petičními výboru předložila občanská iniciativa Islám v České republice nechceme/Czech Defence League a kterou údajně podepsalo přes 24 500 českých občanů.

2014_10_08_ÚMOZástupci petentů projevili ve větším množství zájem o účast na jednání výboru, nicméně do jednací místnosti nebyli všichni vpuštěni z důvodu nízké kapacity jednacího sálu. Změna místnosti jim povolena nebyla s odůvodněním, že jednání musí proběhnout v prostorách petičního výboru, které jsou určeny rozvrhem práce Poslanecké sněmovny.

Na jednání byli přizváni náměstek ministra školství Jaroslav Fidrmuc a náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová, dále Aleš Chocholáč, za petenty vystoupil doc. Martin Konvička, v diskusi dále vystoupili poslanci P. Plzák, F. Laudát, Z. Bebarová Rujbrová, K. Fiedler a V. Bohdalová.

Začátek jednání zahájil zástupce petentů doc. Martin Konvička, který v krátkosti vysvětlil, proč se staví proti přiznání zvláštních práv ÚMO. V prvé řadě v září tohoto roku uplyne 10 let od registrace ÚMO na nižším stupni a nyní si mohou zažádat o přiznání zvláštních práv, mezi která patří například výuka náboženství na státních školách, duchovní činnost v armádě a ve věznicích, uzavírání církevních sňatků či zřizování církevních škol. Čili ÚMO by získali stejná práva, jaká mají v naší zemi například římští katolíci.

Doc. Martin Konvička uvedl, že důvodem, proč ÚMO registraci odmítnout, je také to, že mají důvodná podezření o páchání trestné činnosti v mešitách, o čem vypovídá například odložené (!) trestní stíhání za antisemitské kázání, dále projev bývalého (!) předsedy ÚMO Hassana Alrawiho, který citoval výzvu k násilí na dětech, pokud se budou odmítat modlit, a jedním z dalších důvodů k odmítnutí registrace by měla být skutečnost, že zemi v roce 2012 navštívil Haitham al-Haddada.

Registrace ÚMO by podle něj měla být odmítnuta, protože ÚMO reprezentuje islám, theokraticko-totalitní ideologii, která je v příkrém rozporu s občanskými svobodami, rovnoprávností žen a mužů a demokratickými zásadami.

Náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová oznámila, že ÚMO nepodalo žádnou žádost o přiznání zvláštních práv.

Zákon o církvích a náboženských společnostech zná celkem pět zvláštních práv, a to vyučování náboženství na státních školách, výkon duchovenské služby v armádě a věznicích, konání církevních sňatků, zřizování církevních škol, zachovávání zpovědního tajemství. Zvláštní právo na financování ze státního rozpočtu již bylo zrušeno zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Co se týče podmínek pro přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, tak ty jsou takové: Církev a náboženská společnost musí být registrována podle tohoto zákona nepřetržitě ke dni podání návrhu nejméně deset let, tuto podmínku ÚMO splnilo 17. září 2014. Církev zveřejňovala každoročně deset let před podáním tohoto návrhu výroční zprávy o činnosti za kalendářní rok. ÚMO dosud výroční zprávy o své činnosti nezveřejňovalo (pozn. není to povinné, pouze kdyby chtěli zažádat o registraci druhého stupně). Plní řádně závazky vůči státu a třetím osobám, je bezúhonná. Součástí návrhu dále musí být podpisové archy s podpisy tolika zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice, hlásících se k této náboženské společnosti, kolik činí nejméně jedno promile obyvatel České republiky podle posledního sčítání lidu. To je dnes 10 437 podpisů. Při sčítání lidu v roce 2011 se přitom k islámu přihlásilo 3 358 osob, k samotnému ÚMO pak jen 1 442 osob.

Co se týče přezkumu splnění podmínek, případné splnění všech podmínek Ministerstvo kultury důkladně přezkoumává osobní údaje osob uvedených na podpisových arších, jsou konfrontovány s evidencí obyvatel, v případě nesrovnalostí jsou takové osob vyřazeny. Ministerstvo kultury rovněž dotazníky rozeslanými vzorku podepsaných osob ověřuje, zda podpisové archy skutečně podepsali.

Pokud jde o podmínku uveřejňování výročních zpráv, ty se musí uveřejňovat každoročně, čili není možné uveřejnit najednou výroční zprávy za předchozích deset let. Vzhledem k výše uvedeným podmínkám není pravděpodobné, že by ÚMO v blízké době podalo žádost o přiznání těchto zvláštních práv. Zároveň ale platí, že pokud by taková žádost přišla, ministerstvo kultury musí postupovat striktně podle zákona bez ohledu na jakékoliv petice, které mohou ovlivnit výsledek správního řízení. Přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv je koncipováno v zákoně jako nárokové. Pokud jsou všechny zákonem stanovené předpoklady registrovanou církví a náboženskou společností splněni, ministerstvo musí oprávnění k výkonu zvláštních práv přiznat. Není zde žádný prostor pro správní uvážení. Na druhé straně ani žádný prostor pro výjimku či prominutí podmínek.

Náměstek ministra školství Jaroslav Fidrmuc uvedl, že základní normou pro regulaci zřizování škol a průběhu vzdělávacího procesu pro školství je školský zákon, zákon č. 561/2004. Tento zákon mimo jiné reguluje zřizování církevních škol a reguluje a stanovuje podmínky, za jakých může být prováděna výuka náboženství. Říká, že skutečně církev nebo náboženská společnost, která má přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, může zřizovat školy a školská zařízení a může vyučovat náboženství na státních školách. Pro vyučování náboženství na státních školách je stanovena hranice sedmi žáků, kteří se náboženství účastní.

Školský zákon pamatuje na to, aby byly zachovávány další zákony a Listina základních lidských práv a svobod a to v § 2:

Vzdělávání je založeno na zásadách vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.

V dalších paragrafech se potom odkazuje na to, že škola, která by byla v rozporu s tímto ustanovením, nebude zařazena do sítě škol. V dalších ustanoveních odkazuje na to, že škola, nebo školské zařízení, u kterých by se ukázalo, že průběh výuky je v rozporu s § 2, mohou být vyškrtnuty ze školského rejstříku. Dále je ve školském zákoně i upravena podmínka, za kterých může probíhat výuka náboženství na školách, které jsou zahraniční a nejsou zařazeny v rejstříku škol. Aby mohla pobíhat na těchto školách povinná školní výuka, musí taková zahraniční škola mít povolení k tomu, aby žáci na ní mohli plnit svojí povinnou školní docházku, a opět se na ní vztahuje § 2.

Zákon o církvích a náboženských společnostech upravuje řízení o registraci církve a náboženské společnosti, to řízení vede náboženství kultury, a standardně se v tomto řízení zadávají znalecké posudky, které posuzují činnost a učení církve a náboženské společnosti, zda vyhovují požadavkům právního řádu České republiky. Pokud nevyhovují, nemohou být zaregistrovány. Zároveň zákon zná i možnost zrušení církve a náboženské společnosti v případě, že by po zaregistrování docházelo k nezákonné činnosti.

Poslanec K. Fiedler zopakoval jednu z otázek doc. Martina Konvičky, jak je možné, že ÚMO vůbec před deseti lety získalo registraci, když základní články islámské víry jsou v bytostném rozporu s rovností občanů před zákonem, rovností pohlaví a dalšími zásadami Listiny základních práv a svobod.

„Plně se ztotožňujeme s nálezem Evropského soudu po lidská práva ve Štrasburku ze dne 13. února 2013, podle kterého je islámské právo Šaría v rozporu se základními demokratickými principy, “ uvedl. „Já potom požádám o zaslání zprávy, na základě které byla tedy ta církev vůbec zaregistrována, když tady vidíme základní rozpory s Listinou základních práv a svobod.“

Poslanec F. Laudát, neznalý dobře platných zákonů, se zeptal, co víc musí ÚMO udělat ke svému zrušení, když už teď si neplní „povinnost“ výročních zpráv. Připomněl nedávné vystoupení paní ombudsmanky Šabatové, která se zastávala šátků ve školách. V neposlední řadě odcitoval známý extremistický předsudek, který se ujal na tričkách hudebníka Slámy: „Obecně odsuď vyšel takový názor, že když chce někdo v nějaké zemi žít, tak má ctít jejich kulturu. Pokud ji nechce ctít a ještě dokonce si vymáhá nějaká práva, tak ať si jde tam, kde…“

Projev poslance Laudáta bohužel absolutně postrádal větné struktury (!), či věty usekával uprostřed, aniž by dořekl myšlenku, čili je obtížné zhodnotit, co chtěl ve skutečnosti během jednání říci.

Paní poslankyně V. Bohdalová vysvětlila, proč ÚMO před deseti lety získalo registraci. Před deseti lety neplatil ještě antidiskriminační zákon, který silou vůle přijímali v jednom z minulých volebních obdobích. Její vysvětlení ovšem odmítl přijat pan poslanec K. Fiedler, protože v době registrace ÚMO platila Listina základních práv a svobod, která byla současně schválena s naší současnou Ústavou, tedy už v roce 1993.

„Já se nejdřív vyjádřím k registraci ÚMO, ke které došlo v roce 2004. Ta registrace probíhala tak, že ÚMO předložilo návrh, který obsahoval určité dokumenty, základní dokumenty a základní charakteristika. Z těch ministerstvo kultury vychází, tyto dokumenty jsou veřejně přístupné na internetových stránkách ministerstva. Dále si ministerstvo zadávalo dva znalecké posudky k posouzení charakteru učení a činnosti ÚMO. Žádný z těchto posudků nevyzněl tak, že by ÚMO nemělo být zaregistrováno. Pokud se týče výročních zpráv, tam bych chtěl zdůraznit, že se nejedná o povinnost registrovaných církví a náboženských společností vytvářet výroční zprávy. To jejich právo, pokud chtějí v budoucnu zažádat o zvláštní práva. A pokud o zvláštní práva zažádat nechtějí, výroční zprávy dělat nemusí. A pokud jde o nezákonnou činnost, ÚMO, musím říct, že my jako ministerstvo kultury nemáme nyní žádné poznatky, že by docházelo ke trestné činnosti ve vztahu k ÚMO, které by odůvodňovaly případné zrušení registrace,“ uvedli zástupci ministerstva kultury.

„Nezlobte se na mě, já bych chtěl vidět toho odborníka, co dělal ten posudek. Protože na přímou otázku, jestli podle tohoto učení jsou si pohlaví rovna, si odpověděl, že ano, tak to nebyl žádný znalec,“ odpověděl poslanec P. Plzák a zástupci Islám v České republice nechceme propukli v hlasitý smích. „Proboha, my budeme čekat, než to z té Belgie, Německa, Holandska dojde k nám? Vy jste se zbláznili?“ Následoval bouřlivý potlesk v jednacím sále.

Na laciná slova populismu ale nadále odmítal slyšet náměstek ministra školství Jaroslav Fidrmuc, který se rovněž odvolával na Listinu základních práv a svobod.

„Co se týče otázky školných řádů a nošení přikrývky, tak bych rád řekl, že u nás platí Listina základních práv a svobod, která v čl. 16, odst.1 říká, že každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

Čl. 3, odst. 3 Listiny potom říká, nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatnění jeho základních práv a svobod. Rád bych řekl, že Listina základních práv a svobod je listina, kterou jsme povinni zachovávat.

Žádný školní řád nemůže být formulován tak, aby porušil Listinu základních práv a svobod s výjimkami, které samozřejmě uplatňujeme, a to je, pokud by pokrývka hlavy bránila identifikaci člověka. To je podmínka třeba u maturit a podobně. Není možné, aby přišel někdo, kdo je zahalen, musí být jednoznačně identifikovatelná osoba.

Druhá věc jsou samozřejmě oblasti praktické výuky, nebo specifických výuk, kde by nošení přikrývky hlavy ohrozilo bezpečnost žáků, případně ohrozilo nějaké hygienické předpisy, a tak dále. A toto respektujeme ve školních řádech a jsme v souladu s Listinou základních práv a svobod.“

Poslanci dále namítali, že šátky ve skutečnosti nejsou projevem náboženského vyznání, ale jde o zvyklosti z rodiny.

Zástupci ministerstva školství a kultury byli na závěr vyzváni, aby nechali pro petiční výbor vypracovat analýzu slučitelnosti islámu s právním řádem České republiky, aby poslanci měli obranné mechanismy dříve „než tu muslimové začnou podřezávat lidi“. Ministerstvo kultury přislíbilo, že zažádají o nějakou expertní analýzu na nějakém univerzitním pracovišti nebo u religionistů – islamistů.

Předsedkyně petičního výboru na závěr uvedla, že petiční výbor se tímto problémem bude dále zabývat a bude také o petici informovat celou Poslaneckou sněmovnu.

 
Odkazy:
Petiční výbor – 8. října 2014, zápis z jednání a zvukový záznam