Před 74 lety byl smrtelně zraněn při národní demonstraci proti nacistickým okupantům student Lékařské fakulty Jan Opletal. Po jeho pohřbu byly uzavřeny české vysoké školy, více jak tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora a devět studentů bylo popraveno. Sedmnáctý listopad byl už za války vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. A právě v den, kdy bychom si měli připomínat památku padlých studentů, srdcem Prahy pochodovali neonacisté.
Na protest proti zneužívání dne studentů se přes internet svolávali anarchisté, aktivní v tomto ohledu byla iniciativa Ne rasismu. Z přehledu oznámených veřejných shromáždění na území hlavního města Prahy byla svolavatelem fyzická osoba, která si nepřála uvést své jméno.
Situace v Praze byla napjatá už od rána.
„DSSS nejsou žádní fašisté!“ křičel starý pán při pietní akci na Národní třídě, kde se zapalovaly svíčky za oběti nacismu, když se setkal s příznivci anarchistického pochodu. „Jsou to dělníci. A dělníci, ti přece pracují! A proč by měli živit lidi, kteří nepracují?“ „Ale Dělnická strana je falešnou stranou dělníků. Jděte se ve tři odpoledne podívat na Václavák,“ bránili se levicoví aktivisté. Spor neměl pokračování, protože do debaty zasáhl antikonflitkní tým, který byl všudypřítomný.
Shromáždění na Jungmannově náměstí
Na Jungmannově náměstí se po druhé hodině odpolední začali scházet anarchisté. Postupně jejich řady houstly, až se málem na náměstí nevešli. Kromě iniciativy Ne rasismu měla nemalé zastoupení Československa anarchistická federácia (ČSAF), Autonomní antifašisté Šumpersko a jiní. Sjížděli se nejenom z celé republiky, ale i z okolních států, jako je Německo a Polsko.
Všichni ale své tváře neskrývali pod černými šátky. Protest přišla podpořit nejedna známá osobnost, jmenujme prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera, či romského aktivistu Jožku Mikera, pro kterého jste mohli hlasovat v anketě Ligy lidských práv Každý může být hrdinou.
„Letošní vlna pochodů ukázala, že ve společnosti je něco shnilého, něco, co nepochází jen od nácků, ale zevnitř naší společnosti,“ začaly se svými projevy anarchisté. „Politici nabízejí pouze zvýšenou represi a vyšší kontrolu pro ty, kteří nemají ve slušné společnosti místo, tedy pro bezdomovce, Romy, nezaměstnané, migranty a další skupiny. Regionální politici například v Duchcově navrhli roztřídit spoluobčany na plnoprávné, spolupracující a nepřizpůsobivé. Narození paterčat vyvolalo nenávistnou reakci ve společnosti. Rodiče prý mohou za to, že se jim narodilo právě pět dětí. V očích veřejnosti jim to jistí život na sociálních dávkách až do konce života. A čerstvě narozené děti ihned získaly cejch nepracujících, těch, co zneužívají sociální systém od kolíbky. Ještě nenarozeným dětem jsou připisovány geneticky děděné vlastnosti určené pouze barvou kůže. Jsou nenáviděné i z toho důvodu, že se vůbec narodily. Je ještě nutno dodávat, že českou společností obchází strašidlo fašizace? Nemusíme si hned připomínat Hitlera a nacismus, stačí připomenout pracovní tábor v Letech. V současnosti se stačí podívat do Řecka, kde všichni s jinou barvou pleti čelí rasistickým útokům. V Maďarsku se zase kriminalizuje bezdomovectví.“
Blokáda neonacistického pochodu
Po projevu anarchisté zablokovali rozhraní Národní třídy a ulice 28. října.
„Neprojdou! Neprojdou!“ provolávali.
Jejich transparenty hlásaly: „Společně proti fašismu a nacionalismu“, „Syrena przychodnia: Jesteśmy z wami“ – Jsme s vámi, „Proti fašismu všemi prostředky“, „No pasaran – Nazi auf Märsche Blokieren“ – Blokujte nacistické pochody, „Když společnost hnědne, dej jí barvu“, „No one is ilegal“ – Nikdo není ilegální.
Proti nim se do řady postavili policisté a těžkooděnci spolu se psy. Jen několik desítek metrů od místa blokády právě dokončoval svůj projev Tomáš Vandas, předseda DSSS, a neonacisté se začali řadit do průvodu. Mezi nimi byl i Jiří Petřivalský, předseda pražské krajské organizace DSSS, a jiné osoby známé z pravicově extrémistické scény, jmenujme Tomáše Kebzu, který proti levicovým aktivistům formuje úderné grupy.
Těžkooděnci mimo jiné hlídali i podchody v metru, skrze které se dalo procházet z jedné demonstrace na druhou. Antikonfliktní tým do lokality nevpouštěl žádné civilisty, dovnitř směli jen ti, kteří se anarchistického protestu chtěli zúčastnit.
„Fašisti do práce! Fašisti do práce!“ skandovali anarchisté, aby zřejmě upozornili na skutečnost, že jsou to právě pravicoví extremisté, kdo do práce nechodí a zneužívá sociální dávky, často i promyšlenými podvody.
„No pasaran! Alerta alerta antifascista!“
Během blokády vystoupil s projevem ještě zástupce ČSAF, jehož projev ale zanikal v bouřlivých antifašistických pokřicích. Celý si ho můžete přečíst na stránkách ČSAF.
„Velká část problémů dnešního světa má společného jmenovatele, a tím je kapitalismus. Kapitalismus jako komplexní systém vztahů, které jsou charakterizovány sociální nerovností, nadvládou a útlakem, vykořisťováním většiny společnosti menšinou politické a ekonomické elity. Kapitalismus jako soustava hodnot bezohledné konkurence, sobectví a konzumerismu. Kapitalismus jako soubor principů zisku, neomezeného růstů, snižování nákladů, vytěžování přírodních i lidských zdrojů, hierarchie a sociální segregace.“
Nepovolené odklonění od ohlášené trasy pochodu
Zatímco anarchisté blokovali Národní třídu, neonacistický pochod změnil ohlášenou trasu pochodu a anarchisté za nimi vyrazili Národní třídou. Tuto trasu ale neměli předem schválenou, a proto je těžkooděnci z obou stran obklíčili.
„Je to policie, kdo ty nácky kryje! Alerta alerta antifascista!“
V hluku rozvášněného davu bylo stěží rozumět policejní výzvě k návratu na původní trasu pochodu. Ti, kteří se chtěli vrátit, protože měli obavy z nasazení donucovacích prostředků, ale po chvíli zjistili, že těžkooděnci nikoho ven nepouští, ani civilisty.
Skupina levicových radikálů vytáhla světlice a podvečerní šero se zahalilo do červeného dýmu.
Pyrát Mořský zadržen kvůli „držení zbraně“
Do nezáviděníhodné situace se dostal zástupce České pirátské strany, známý jako Pyrát Mořský, který na všechny veřejné akce chodí v převlečení za pravého piráta, včetně plyšového papouška na rameni a s opicí na zádech. Součástí jeho obleku je ale také maketa pirátské bambitky, s kterou vždy namíří na lidi a řekne svou typickou frázi: „Ahoj Piráte! Peníze nebo život?“ Tentokrát ale stál v čele průvodu za transparentem polských aktivistů, čelem k těžkooděncům, a svým typickým pozdravem vytáhl bambitku na novináře a policisty. Těžkooděnci ho okamžitě zneškodnili.
Dle jeho vyjádření před demonstrací mluvil s antikonfliktním týmem a nic mu na maketu bambitky neřekli, naopak mu popřáli, aby si akci užil. Přesto byl během protestu zadržen, jako by se dopustil násilného trestného činu.
„Nejdřív mě postaví k autu a pak mě zase chtějí mít na zemi. Pravá ruka neví, co dělá levá. Pak mě na tu zem dostali a klečel mi jeden z nich kolenem v obličeji a další se mi snažil kroutit ruku i nohu. Měl jsem na sobě převlek piráta s plyšovým papouškem a opicí. Nechápu postup při zatčení policií a neúčast antikonfliktního týmu.“
Byl obviněn z držení zbraně na demonstraci. Česká pirátská strana nastalou situaci bude právně řešit. To ale dnes odpoledne popřel předseda strany Ivan Bartoš.
Další konflikty s PČR
Došlo i na malou strkanici s policií, která ale nevedla k použití donucovacích prostředků. Demonstranti a policisté do sebe kopali a strkali do sebe pěstmi.
Vzduchem proletěla jedna plastová láhev, kterou těžkooděnci odkopli mimo prostor nepovoleného shromáždění.
Civilisté se naopak nemohli smířit s tím, že je policisté omezili na pohybu, protože se v nepravý okamžik ocitli na nepravém místě.
Pochod městem a závěr demonstrace
Po zhruba hodinovém zpoždění bylo demonstrantům povoleno pokračovat Národní třídou přes Masarykovo nábřeží a Jungmannovou ulicí zpět na náměstí. Čelu průvodu dominoval znak Antifašistické akce.
Městská hromadná doprava byla na okamžik zastavena, přesto se pochod obešel bez konfliktů s veřejností.
Na Jungmannově náměstí ale cesty některých demonstrantů nekončily, někteří se přesunuli se na Václavské náměstí, kde se rozdrobili do tří hlavních skupin. První z nich se u sochy sv. Václava promíchala s demonstrací Zdeňka Ponerta, druhá zůstala sedět na lavičkách uprostřed Václavského náměstí a třetí část se vrátila na Jungmannovo náměstí, kde se pokračovalo v projevech, zejména zahraničních účastníků blokády.
Pozn. Fotografie jsou záměrně vybrány a upraveny tak, aby nebylo možné identifikovat účastníky pochodu.
