„V dramatických dnech podzimu roku 1938 přijížděli na toto nádraží vlaky s lidmi, kterým teror sudetoněmeckých henleinovců a nastolené nacistické pořádky po mnichovské dohodě znemožnily život v jejich domovech v pohraničí. Do vnitrozemí tehdy uprchlo téměř 370 000 československých občanů – Čechů, Židů a protinacisticky smýšlejících Němců. Nezapomeneme na skutky příznivců nacismu, nezapomeneme na utrpení těch, kteří našli odvahu se jim postavit, nebo se stali jejich obětí. Národ, který nezná svoji historii, je odsouzen prožít ji znovu,“ píše se na pamětní desce umístěné ve vstupní hale pražského Masarykova nádraží.
Ve středu 29. září 2021 se u pamětní desky konal pietní akt na připomínku Čechů, Židů a protinacisticky smýšlejících Němců vyhnaných v roce 1938 po podepsání Mnichovské dohody z našeho pohraničí sudetoněmeckými henleinovci. Aktu se účastnili politici spolu s Armádou ČR za přímé účasti představitelů prorusky orientovaných spolků.
Pietní akt začal pokládáním věnců k pamětní desce za hudebního doprovodu Armády ČR. Věnce položili následující hosté:
První místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jiří Růžička,
místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip,
ředitel Krajského vojenského velitelství hl. m. Praha plukovník gšt. Ing. Marián Margai,
zástupkyně velvyslance Slovenské republiky v České republice Soňa Budayová,
vojenský přidělenec Slovenské republiky v České republice generálmajor Ing. Miroslav Kocián,
předseda představenstva generálního ředitele České dráhy a. s. Ivan Bednárik,
vedoucí oddělení zahraničních vztahů a protokolárních záležitostí na Magistrátu hlavního města Prahy Martin Churavý,
předseda Společnosti generála Milana Rastislava Štefánika Vojtěch Čelko,
místopředseda Českého svazu bojovníků za svobodu Emil Kulfánek,
předsedkyně Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí Nataša Weberová,
tajemník Československé obce legionářské Jiří Filip
a zástupce Centra české historie Jaroslav Těšínský.
Dramatický kroužek Post Bellum
Dramatický kroužek Post Bellum zastoupený několika dětmi školního věku přečetl několik vzpomínek oné události, z nichž citujeme:
„Marta se svými rodiči musela narychlo nuceně opustit místo, které jí bylo domovem. Opustili domov pouze s nejnutnějšími věcmi, její duše se tehdy nejvíce dotklo, že si s sebou nemohla vzít hračku.“
„Vladimírovi bylo deset let, když musel i s rodinou jako jiní prchnout do vnitrozemí, protože násilí Němců se stále stupňovalo. Doma zůstalo všechno. Nebyl čas cokoliv stěhovat.“
Následovaly projevy tří řečníků, z nichž zveřejňujeme volné přepisy.
Jíří Růžička a paralely s dnešní dobou
Přesně před 83 lety se evropské velmoci dohodly na Mnichovské dohodě, která měla velké dopady nejen pro Československo, ale pro celou Evropu a potom i svět.
Post Bellum před 2 lety uspořádalo velkou anketu, ve které se lidí ptali, co vědí o roce 1938. Přestože dopady Mnichovské dohody byly nedozírné, polovina dotázaných dospělých nevěděla o tomto roce takřka nic. Mezi mládeží ve věku 18-24 let jich bylo více jak 60 %.
S tak nízkým povědomím o událostech roku 1938 bychom se neměli smířit. Musíme si připomínat, co po podepsání dohody následovalo, jak armáda opouštěla svoje pozice, jak lidé prchali ze svých domovů a především z míst, kde po dlouhé generace žily vedle sebe různé národy.
Z našeho pohraničí prchaly sta tisíce Čechů, ale i protinacisticky smýšlejících Němců, odcházely i deseti tisíce Židů. Všichni prchali ze strachu před hitlerovským Německem, ze strachu před Henleinem a jeho bojůvkami, protože se báli o životy své a životy svých dětí.
Podobně se ale děje i dnes. Na celém světě desítky milionů lidí opouští své domovy ze strachu o své životy a životy svých dětí. Podle zprávy OSN v minulém kalendářním roce (pandemickém!), opustilo své domovy ze strachu před pronásledováním, před etnickými čistkami až 82,5 milionů lidí na celém světě.
O čem to vypovídá?
O nenávisti, která proti sobě postavila lidi, kteří vedle sebe dokázali žít po generace. Vypovídá to o vyhraněných nacionalistických postojích, které dovedly v roce 1938 celý svět do války. Vypovídá to i o zrůdných ideologiích a jejich naplňování, které neskončily ani s druhou světovou válkou.
Vypovídá to i o tom, že se nevyplatí ustupovat zlu. Zlu je třeba se vzepřít. Vypovídá to ale i o vlně solidarity a pomoci, která se v roce 1938 vzedmula, když lidé přicházeli do vnitrozemí. Pomáhaly jim různé spolky, Sokol, skauti, Červený kříž, dokonce i Němci.
Události roku 1938 vypovídají o dnešní době mnohem víc, než bychom si přáli.
Pokud si všímáte toho, co se děje nejenom za hranicemi naší země, nejenom na nějakém Předním východě, v Afghánistánu, v Keni, před desetiletími na jihovýchodním Balkáně, to jsou pořád stejné atributy – nenávist, zhoubné ideologie, touha po majetku, chamtivost, snaha jaksi ovládnout někoho jiného.
U nás probíhá předvolební kampaň a když se podíváte na projevy některých představitelů politických stran, tak tam tu nenávist, vyhraněný nacionalismus, ideologie, které by nás mohly vést k bůhvíjakým koncům, vidíme také. A to si země s takovou minulosti nezaslouží. Neměli bychom zapomínat na ty, kteří sem v roce 1938 přijížděli.
Vojtěch Filip o mrzačení historie
„Jsme si vědomi, že některé nenávisti se vracejí a někteří nejsou schopni se od nich oprostit. Jsme svědky mrzačení historie a děkuji vojenským historikům, že měli tolik sil, aby napsali knihu proti mrzačení historie,“ připomněl hned v úvodu knihu Nemrzačte naši historii prorusky orientovaných autorů Olina Jurmana, Jozefa Bystrického a Jaroslava Bašty, kteří o přípravách knihy poprvé veřejně promluvili v Ruském středisku vědy a kultury v Praze během připomínek Karpatsko-dukelské operace.
Rok 1938 by měl být mementem pro všechny.
Česká veřejnoprávní televize odvysílala Vlak dětství a naděje, ve kterém si zahrála Helena Růžičková a další. Ukazuje skutečnou historickou zkušenost pamětníků.
„Pojďme se postavit tomu, abychom zapomínali na historii, pojďme udělat vše proto, aby i po 83 letech jsme věděli, co se stalo, co ohrožovalo Československo, kdo stál za tím, že byl poprvé rozbit 20 let existující československý stát, co následovalo, vytvoření Slovenského štátu a Protektorátu Čechy a Morava, a kolik těch lidí se muselo vystěhovat, a stejný počet lidí, byť jiných, bylo za druhé světové války připraveno o život, ať už na válečných frontách, v koncentračních táborech nebo v partyzánském boji. Dovolte mi, abych vzdal úctu těm, kteří vybojovali zpátky svobodu pro tento národ,“ uzavřel místopředseda Poslanecké sněmovny.
Marián Margai o armádě ve složitém období
„Právě dnes uplynulo 83 let od dojednání a následujícím dnem podepsání Mnichovské dohody, kdy Německá říše získala československé pohraniční území. Opustily ho stovky tisíc lidí a zamířily do vnitrozemí. Vzpomínáme na to zde v hale Masarykova nádraží, protože právě sem přijížděly vlaky s Čechy, Židy nebo odpůrci nacistů z řad německých obyvatel. Celé období podzimu 1938 a utrpení tisíců žen a mužů si musíme nadále připomínat, aby tato historie se znovu neopakovala. Po podepsání Mnichovské dohody začalo také mimořádně složité období pro československou armádu. […] V říjnu 1938 se musela armáda úplně stáhnout. Následující roky ztratila při popravách a represích řadu hrdinů. Vojáci doma i v zahraničí se aktivně zapojili do odboje a stali se jeho jádrem a pevnou součástí. Neváhali položit život za vlast. Děkuji všem, kteří se starali o odkaz a vzpomínky lidí, kteří zažili Mnichov i hrůzu let následujících. Čest jejich památce.“
Na závěr zazněly hymny České republiky a Slovenska.
