V sobotu 9. května 2020 se od 13:30 konala na náměstí Interbrigády v Praze u míst, kde kdysi stávala socha maršála Koněva, utajovaná akce českých prorusky orientovaných aktivistů, kteří s přesunem sochy nesouhlasí. Během akce byl vztyčen nový Koněv přilepený na plátně. Aktivisté byli rozrušení, neboť někdo přes noc na podstavec umístil klozet a rozlámal dřevěný kříž věnovaný rudoarmějcům. Před podstavcem bylo také červeně napsáno velkými písmeny slovo OSTUDA.
Ačkoliv akce měla být utajena, neunikla pozornosti státním policistům, kteří po včerejším pozdvižení v médiích kvůli setkání Nočních vlků na Olšanských hřbitovech dbali na to, aby se lidé neshromažďovali více, než povoluje zákon. Dbali také na to, aby si lidé nesundavali roušky.
Akce se také pravděpodobně zúčastnili zástupci ruského diplomatického sboru s rodinami, soudě podle typických bílých roušek, které ruský diplomatický sbor nosí, a stylu jejich oblékání. Jednoho z mužů jsme již dříve zahlédli, jak vystupuje z ruského diplomatického vozu.
Kytici k podstavci přišli položit senátor Jaroslav Doubrava, zastupitel Prahy 11 Robert Vašíček z SPD či Josef Skála z KSČM.
Aktivisté si zároveň připomněli pět let, kdy spolu pořádají prorusky orientované akce. Jiří Černohorský poděkování směřoval na Radku Hladíkovou, Zdeňka Chytru, Michala Hrubého a další. K této příležitosti postavili podél chodníku nástěnky s fotografiemi z akcí.
Projevy
V projevu Jiří Černohorský uvedl, že maršál Koněv má podíl na osvobození Prahy, ať už vojenský, či psychologický. Věří, že nacisté z Prahy utíkali, když zjistili, že se blíží ukrajinský front Koněva. Devátý květen označil za pravý svátek osvobození Prahy, byť v České republice se za konec druhé světové války považuje květen osmý.
Josef Skála odstranění sochy (ve skutečnosti jde o její přemístění) považuje za porušení všech mezinárodních závazků a smluv a domnívá se, že lidé mají na maršála Koněva restituční nárok. Pomník maršála Koněva nepatří zastupitelům Prahy 6, ti k němu přišli už jako k hotovému.
Lenka Procházková přemístění sochy během nouzového stavu považuje za krádež a označila osoby za toto zodpovědné za pátou kolonu, která tu byla vždy za každého režimu. Až skončí všechna nouzová opatření, sejdou se v šest večer u Koněva.
Jaroslav Doubrava označil přemístění sochy za projev neúcty ke stovkám tisíc sovětských vojáků, kteří ve válce položily své životy. Ale vadí mu i grandiózní oslavy osvobození Plzně Američany, protože Američané těsně před koncem války Plzeň rozbombardovali a zabili desítky, ne-li stovky civilistů. Bombardována byla i Praha a další města.
Malý chlapec S. S. přednesl básničku v ruštině a češtině, z důvodu ochrany dětí ale nebudeme zveřejňovat ani jeho fotografii, ani celé jméno, ani podrobnosti, jak jeho vystoupení probíhalo.
Robert Vašíček, zastupitel Prahy 11 za SPD, byl Jiřím Černohorským uveden jako osoba, kterou nesnáší, přesto mu dovolí promluvit. Zastupitel se dle svých slov snaží, aby čest Prahy nebyla tak poškozena, jako to dělá „to trio“. Váží si hodnoty lidského života, a proto se zúčastnil všech pietních aktů k osvobození Československa. Byly to pietní akty kolem maršála Koněva, ale i padlých rudoarmějců, československých jednotek při Rudé armádě. Ráno byl na pietním aktu v Plzni. Nerozděluje totiž kvalitu života podle toho, kdo se kde narodil. Oni totiž položili svoje životy za naše životy.
Z nastalých událostí kolem sochy maršála Koněva a vzniku památníku Vlasovcům už jen očekává, kdy bude vztyčena Hitlerova busta a budou ho propagovat jako největšího bojovníka proti bolševismu, což beze sporu byl. Ale je tato hanba přijatelná pro národ? Musí trvat na tom, aby se pomník maršála Koněva vrátil na původní místo.
Přítomní ho obvinili, že si dělá předvolební propagandu, Robert Vašíček odpověděl, že teď se žádné volby nechystají.
Marie N. upozornila, že bychom si měli být vědomi, v čím zájmu se takové věci, jako je odstraňování sochy maršála Koněva či desinterpretace české historie, dějí. Neděje se to v zájmu demokracie, důstojné existence českého národa. Desinterpretace potlačují všechno pozitivní, co bylo v Evropě od dob osvícenství. Měli bychom navázat na tradice, které jsou protiautorativní, protifašistické, protiglobalistické a demokratizující. Těmto tradicím bychom měli být věrni.
Demonstrace se nezúčastnili žádní odpůrci, neboť akce byla od počátku utajovaná. Nepřišli proto ani nezávislí novináři, ale pouze předem pozvaná alternativní média. Evropský rozhled se na akci ocitl jen v důsledku toho, že na včerejší akci k příjezdu Nočních vlků jsme odposlechli rozhovory aktivistů, jak se na tajnou akci vzájemně zvou.
Shromáždění se tak obešlo zcela bez konfliktů.
Osobní konfrontace
Vladimír Franta se mě, autorku tohoto článku, pokoušel během natáčení pro Sputnik konfrontovat, že nepíši pravdu ohledně nedávného pomočení pomníku maršála Koněva skupinou vandalů. Přivedl očitého svědka události, Roberta Vašíčka, a ptali se, proč jeho svědectví popírám. V době digitálních technologií, kdy si aktivisté filmují každý malý konflikt, vyvstala však otázka, proč se Robert Vašíček nepokusil událost zdokumentovat. Bez důkazů nelze tak závažnou událost, jakou by bylo pomočení pomníku, pustit na veřejnost jako ověřenou informaci. Zdálo se, že Robert Vašíček vysvětlení porozuměl, Vladimír Franta však nikoliv.
Na oplátku jsem zkusila Vladimíra Frantu konfrontovat, zda se necítí jako fašista, když kandiduje na jedné společné kandidátce s Adamem B. Bartošem. Proč tak často jezdí do Moskvy a jedná s Marijí Zacharovovou, mluvčí ruského Ministerstva zahraničních věcí, o soše maršála Koněva a proč se stýká s poslanci ruské Státní dumy. Na otázky neodpověděl a mlčky odešel.
