Ve středu 2. února 2022 uspořádal ukrajinský ministr zahraničních věcí Dmytro Kuleba pro zahraniční novináře tiskovou konferenci k diplomatickému úsilí Ukrajiny odradit Rusko od další agrese. Média dnes zanedbávají při informování jednu důležitou věc a tou je, že Ruská federace už Ukrajinu napadla, a to před osmi lety, když zabrala poloostrov Krym a rozpoutala válku na Donbase. Z tohoto důvodu se šéf ukrajinské diplomacie rozhodl pro zahraniční novináře shrnout, jak k současným událostem došlo, jaká je současná situace a co plánují podniknout do budoucna.
Historické okénko
Na konci února 2014 nařídil prezident Vladimír Putin svým vojskům vstoupit na Krym a zároveň zahájil válku na východě Ukrajiny. Byl to akt agrese jedné země vůči druhé.
V roce 2014 byla Ukrajina připravena podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Na smlouvě se pracovalo dlouhodobě, ale na poslední chvíli nařídil Vladimír Putin prezidentu Janukovyčovi dohodu odmítnout, i když to bylo v rozporu s veřejným míněním.
Pozastavení dohody vedlo k Euromajdanu. Proti demonstrantům v Kyjevě byla použita brutální síla.
Parlament odvolal prezidenta Janukovyče z funkce a vyhlásil nové prezidentské volby. Janukovyč opustil zemi a schoval se v Rusku. Během tří měsíců si Ukrajinci zvolili nového prezidenta.
Vladimír Putin využil situace a nařídil ruské armádě vstoupit na Krym. Zároveň rozpoutal válku na Donbase.
Ruští představitelé čin ospravedlňovali smyšlenými hrozbami. Například požadovali, aby Ukrajina nevstoupila do NATO.
Jenže když v roce 2014 ruská armáda vtrhla na Krym a rozpoutala válku na Donbase, tak byla Ukrajina neutrální.
V roce 2010 schválila zákon, který jí zakazoval vstoupit do jakékoliv vojenské aliance. Tím byla ukončena i debata o vstupu do NATO.
Na Euromajdanu se protestovalo za ekonomickou a politickou integraci do EU, nikoliv za integraci do NATO.
Rusko se proto v té době nemohlo zaštiťovat obavami ze vstupu země do NATO.
Současnost
Dmytro Kuleba je přesvědčený, že válka na Ukrajině skončí, pokud se podaří vyřešit dva základní problémy.
Za prvé by měl Západ během jednání s Ruskem přepnout z reaktivní na proaktivní strategii.
Putin už vtrhl do Gruzie, okupuje Krym, válčí na Donbase, na Ukrajině zabil přes 14 tisíc lidí, probíhají kyberútoky a dezinformační kampaně, zabíjí se i na území EU a NATO.
Rusko se stále ptá, jakou mu Západ garantuje bezpečnost. Měl by to být ale Západ, kdo Rusku položí otázku: Bude garantovaná bezpečnost Západu před ruskou expanzí?
Za druhé je potřeba ukončit nejednoznačnou roli Ukrajiny jako neviditelné části Západu. Ukrajinci si zvolili kurz na západ a zaplatili za něj velkou cenu. Jsou historicky, politicky i kulturně součástí Západu.
Nejistota je pro Kreml pokušením, které využívá ve svůj prospěch.
Vyřešení otázky je i ve strategickém zájmu Západu. Ukrajina je jeho bezpečnostní a mírovou zárukou.
Budoucí plány
Minulý rok na jaře Rusko vybudovalo vojenskou infrastrukturu podél ukrajinských hranic a otestovalo reakci Západu při jarní eskalaci napětí. Pak oznámilo, že cvičení končí, ale infrastruktura zůstala na místě.
V listopadu se k ukrajinským hranicím sjela další vojska. Přijela i na okupovaná území.
Rusko nikdy nevysvětlilo důvody vojenských přesunů, jen oznámilo, že jejich vojska se po ruském území smí pohybovat.
Svědčí to spíše o tom, že vyvíjí nátlak na Ukrajinu a NATO.
Vyvolává strach z války v době pandemie a dává si nelegitimní ultimáta.
Ukrajina je připravena na všechny možné scénáře. Nepodceňuje hrozbu. Nedovolí Rusku destabilizovat Ukrajinu ani panikou.
Ačkoliv partneři Ukrajinu vojensky podporují, současné síly nejsou dostatečné pro invazi v plné síle.
Ukrajina vyzvala Rusko, aby stáhlo svou armádu od společných hranic a zasedlo k jednacímu stolu.
S partnery se připravují na jakýkoliv možný scénář.
Platí zásada, že čím silnější Ukrajina bude, tím nižší je riziko, že zbraně použijí.
Ukrajina je připravena jednat s Ruskem na diplomatické úrovni. Ukrajinci se nikdy nevyhýbali řešení situace. Roky spolupracovali s Německem a Francií na diplomatických jednáních v normandském formátu.
Cílem zastrašovací strategie je přesvědčit Rusko, že se jim invaze nevyplatí.
Destabilizace Ukrajiny zevnitř
Dmytro Kuleba připomněl, že Rusko destabilizuje Ukrajinu i zevnitř. Patří sem kybernetické útoky, falešné bombové hrozby, pokusy narušit spolupráci Ukrajiny s partnery.
Ruské hrozby rovněž ohrožují ekonomiku země. Vláda se snaží zajistit ekonomickou a finanční stabilitu. V roce 2021 měli nejvyšší HDP během tří dekád a největší export za deset let. Ukrajina provedla nejvyšší počet reforem od roku 2014. Ukrajinská ekonomika je teď silnější.
Události na Ukrajině se netýkají jenom Ukrajiny. Ruské požadavky cílí i na jiné země. Rusko chce přeuspořádat Evropu a zničit jejich bezpečnostní architekturu vybudovanou po studené válce, která dvě dekády prosperovala.
Chybou by bylo, kdyby Západ a Ukrajina vyslaly do světa zprávu, že nejsou schopny bránit své základní principy.
To je důvod, proč Ukrajina s partnery implementuje globální strategii k zachování míru a zastrašení Ruska.
Globální strategie
Globální strategie sestává ze tří základních prvků.
Prvním prvkem je komplexní zastrašovací balíček, který má demotivovat Kreml od další agrese. Zahrnuje aktivní diplomacii, účinné sankce a vojenskou spolupráci za účelem posílit Ukrajinu.
Čím silnější Ukrajina bude, tím nižší je riziko další agrese. Čím více mají defenzivních zbraní, tím menší je pravděpodobnost, že je použijí.
Investice do bezpečnosti Ukrajiny je nyní investicí do euroatlantické bezpečnosti.
Druhým prvkem je neustálá přítomnost zahraničních vysokých představitelů na území Ukrajiny. Přítomnost demonstruje mezinárodní podporu Ukrajiny.
Poslední prvkem je síťová diplomacie. Není tu nic, o čem by partneři jednali s Ruskem a Ukrajina o tom nevěděla.
Ukrajina neplánuje zaútočit
Ukrajina žádné útoky neplánuje, ani provokace. Nikdy nikoho nenapadla a ani to neplánuje. Je to Rusko, které je agresorem na Ukrajině a které je tvůrcem konfliktu.
Ačkoliv situace je vážná už od listopadu, diplomatická jednání pokračují i na začátku února. Neměli bychom si ale myslet, že nejhorší scénář je za námi. Nicméně dává to naději, že při vyjednávání s Ruskou federací můžeme být úspěšní.
