Na jedné straně husitský kalich, na druhé sovětský pomník z Treptowského parku. Vedle svatojiřské stuhy tričko připomínající československé vojáky od Tobruku a o pár metrů dál symboly převzaté z americké radikální subkultury. Letošní příjezd Nočních vlků na Olšanské hřbitovy nebyl jen pietní akcí, ale především přehlídkou paradoxů, ve kterých se mísily sovětské mýty, české vlastenectví, západní vojenská symbolika i motivy převzaté z popkultury.
Když Tobruk doprovází Moskvu
Na Olšanských hřbitovech stáli vedle sebe dva muži, jejichž trička vyprávěla dva zcela odlišné příběhy druhé světové války. Jeden měl na sobě motiv berlínského pomníku Vojína-osvoboditele z Treptowského parku. Druhý nesl nápis TOBRUK 1941 – Their Name Liveth For Evermore („Jejich jméno žije navěky“).
Právě druhé tričko působilo v kontextu akce Nočních vlků téměř paradoxně. Motiv bitvy u Tobruku, který se prodává například na e-shopu Bohemia Patriot, připomíná československé vojáky bojující po boku Britů a Australanů – tedy západních spojenců.
Jenže Cesty vítězství, které Noční vlci každoročně pořádají, stojí na zcela jiném historickém příběhu. Jízda z Moskvy do Berlína má symbolizovat triumf Rudé armády a zároveň připomínat sovětský výklad druhé světové války, v němž Sovětský svaz vystupuje jako hlavní osvoboditel Evropy. Samotné průjezdy jednotlivými městy navíc symbolicky vymezují prostor, který Rusko tradičně považuje za svou sféru vlivu.
Tričko s Tobrukem tak vedle svatojiřských stuh a proruské symboliky působilo jako zvláštní historický protipól. Českoslovenští vojáci, jejichž odkaz připomíná, přitom po roce 1939 naráželi právě na politiku Sovětského svazu. Ten byl v době paktu Molotov–Ribbentrop spojencem nacistického Německa a část československých vojáků z polského legionu internoval. Propouštěni byli až postupně.
Samotná fráze Their Name Liveth For Evermore má navíc silnou vazbu na britskou tradici válečných památníků. Pochází z biblické Knihy Sírachovcovy a od první světové války se objevuje především na hřbitovech a památnících zemí britského Commonwealthu.
Vedle toho působil motiv sovětského Vojína-osvoboditele ideologicky mnohem přímočařeji. Socha vojáka s mečem a zachráněným dítětem patří mezi nejvýraznější symboly sovětského výkladu války, ve kterém Rudá armáda vystupuje jako hlavní a morálně nezpochybnitelný osvoboditel Evropy.
Kapela podporující Ukrajinu mezi Nočními vlky
Na Olšanských hřbitovech se objevila také žena v bundě švédské deathmetalové skupiny Amon Amarth, která ve své tvorbě pracuje s vikingskou mytologií, válkou a hrdinstvím.
Právě tento motiv však v kontextu akce Nočních vlků působil překvapivě. Frontman skupiny Johan Hegg se po ruské invazi na Ukrajinu otevřeně postavil proti ruské vládě a veřejně podporoval humanitární pomoc Ukrajině.
Hegg například se svou manželkou ubytoval ukrajinské uprchlíky a zapojil se do charitativních aktivit na podporu napadené země. Kriticky se vyjadřoval i vůči organizaci Ultimate Fighting Championship kvůli tomu, že nezakázala účast ruských sportovců.
Přítomnost symboliky kapely podporující Ukrajinu tak vytvářela další z paradoxů celé akce.
Archanděl a Punisher
Jeden z mužů měl na vestě nášivku archanděla Michaela s taseným mečem a nápisem Saint Michael Protect Us. Právě svatý Michael bývá tradičně vnímán jako patron vojáků, policistů a ochránců pořádku, a podobné motivy proto často nacházejí místo na vojenských či policejních doplňcích.
Jen několik centimetrů nad archandělem se však vyjímala lebka komiksové postavy Punisher – symbolu, který je naopak spojený s představou spravedlnosti prosazované silou a mimo rámec zákona.
Právě spojení těchto dvou motivů působilo pozoruhodně. Na jedné straně ochrana, víra a řád, na druhé symbol postavy, která zákon obchází a nahrazuje vlastním pojetím spravedlnosti.
Podobné kombinace nejsou v prostředí radikálnější motorkářské nebo polovojenské subkultury výjimečné. Zajímavé však je, že se zde neobjevovala především tradiční ruská symbolika, ale motivy převzaté spíše z americké popkultury, prostředí motorkářských gangů a radikální pravice. Tomu odpovídaly i anglické slogany a nášivky, které byly mezi účastníky akce často vidět.
Řád strážců koruny a meče železného a zlatého
Mezi účastníky se objevil také muž se symbolem Řádu strážců koruny a meče železného a zlatého, kterého bylo možné zaznamenat už během zastávky v Bratislavě.
Tato organizace na sebe upozornila už v roce 2014, kdy ji v souvislosti s registracemi náboženských subjektů zmínila zpráva Ministerstva vnitra o extremismu. Pozornost jí tehdy věnoval také Týden.cz v článku Tajemný velmistr jde do politiky. Budí obavy, kde o velmistrovi řádu napsal:
„Lidé, kteří o Zicklerovi někdy něco slyšeli, ho považují za vůdce gangu násilníků, za exponenta ruské mafie a každopádně za člověka, který má dlouhé prsty v politice. Nic mu nelze prokázat.“
Také Euro.cz později uvedlo, že řád byl personálně propojen s krajně pravicovou Stranou konzervativní pravice – Řád národa.
Právě na Olšanských hřbitovech pak podobná symbolika získávala další významovou vrstvu. Vedle proruských motorkářských symbolů, svatojiřských stuh a militarizovaných motivů se zde objevoval i jazyk rytířských řádů, meče a ochranitelského tradicionalismu.
Výsledkem byla zvláštní směs symbolů a identit, ve které se prolínaly odkazy na nacionalismus, pravoslavně stylizovanou spiritualitu, motorkářskou subkulturu i proruský geopolitický narativ.
Husitský kalich na džínové vestě
Muž v šátku připomínajícím arafatku typu shemagh měl na džínové bundě nášivku s husitským kalichem prodávanou v army shopech, svatojiřskou stuhu uvázanou přímo na knoflíku, nápis „Vlčí smečka“, nášivku „99 %“ odkazující na specifickou subkulturu motorkářských klubů a také piny s českou a ruskou vlajkou.
Celek působil jako směs českého vlastenectví, postsovětské symboliky a motorkářské subkultury, která si jednotlivé motivy přivlastňuje bez ohledu na jejich historický původ či vzájemné rozpory.
Spor o interpretaci tragédie v Oděse
Symbolické nebyly jen nášivky, ale také výstupy.
Muž držící oficiální běloruskou státní vlajku, která je dnes spojována především s režimem Alexandra Lukašenka, na místě veřejně obvinil jednu z blogerek z „objednávání trestního stíhání“ a tvrdil, že popírá tragédii v Oděse.
Blogerka přitom ve svém textu rozporovala především interpretaci, která spojovala události v oděském Domě odborů s tradicí ukrajinských kolaborantů z období druhé světové války.
Spor probíhal přímo před účastníky akce Nočních vlků a několik minut přitahoval pozornost okolí. K muži se přidala pouze jedna žena, která se následně zajímala o širší kontext celé situace. Samotní Noční vlci do konfliktu nijak nezasáhli.
Muž nakonec uvedl, že zvažuje právní kroky vůči blogerce. Spor zaujal i několik zkušených investigativních novinářů, kteří z dálky naslouchali.
