Ve čtvrtek 7. května 2026 přesně v pravé poledne prořízl ticho památníku Slavín zvuk motorek. Legendární i kontroverzní ruský klub Noční vlci dorazil do slovenské metropole v rámci své každoroční jízdy Cesty vítězství. Letos chyběly hlasité protesty odpůrců, ale i mávající davy příznivců.
Policie v civilu a chybějící média
Slovenská policie letos zvolila nezvyklou taktiku. Na bezpečnost dohlížely desítky policistů, přičemž část tvořili muži v civilu. Neuniformovaní operativci pozorně monitorovali každý pohyb u památníku. V českém prostředí by nešlo o nic výjimečného, ale na Slovensku to rozhodně běžné není. Šlo o jasný signál, že státní složky berou akci jako vysoce rizikovou, i když navenek působila pokojně a na místě nebyli žádní odpůrci.
Zatímco v minulých letech Slavín obléhaly štáby velkých televizí, letos po mainstreamových médiích nebylo vidu ani slechu. Jedinou výjimkou byli reportéři české alternativní scény. Ti překvapili přítomné svým dress codem – oblečeni v mikinách agentury Ruptly dávali jasně najevo, ke komu se hlásí.
Patriotismus a jiná symbolika
Na místě čekaly na motorkáře jednotky věrných příznivců, přičemž u jednoho z členů Brat za brata nebylo jisté, zda na místo nebyl vyslán v rámci nového projektu NIS – Národné informačné služby, která sbírá informace o slovenských občanech a snaží se nahradit skutečné zpravodajské služby Slovenské republiky.
Symbolika Nočních vlků byla nepřehlédnutelná: od klasických kožených vest s nášivkami „Ruští motorkáři – Cesty vítězství“ v azbuce až po slovenské nášivky hlásající „Patriot – som Slovan“.
Česká stopa: Vzpomínka na Budyho
Překvapivě nejvýraznější skupinou nebyli domácí, ale hosté z České republiky. Členové Spolku pro obnovu národa české země, známého pod zkratkou S P O N A CZ, zaplnili prostor u památníku s vlajkou českého lva v popředí české vlajky.
Nad hlavami přítomných vlála bílá vlajka s černým portrétem Budyho – českého motorkáře, který tragicky zahynul před lety při návratu z Moskvy právě během jedné z jízd Cest vítězství. Pro komunitu kolem Nočních vlků zůstává jeho odkaz silným symbolem bratrství a oběti.
„Nežiaduci 1205“
Slovenská část výpravy se prezentovala o poznání ostřejší symbolikou. Na kožených vestách mnohých jezdců dominoval motiv bílé lebky s číslem 1205 a červeným nápisem „Nežiaduci“. Jde o přímý odkaz na šéfa slovenských Nočních vlků Jozefa Hambálka a jeho zkušenost se zařazením na evropské sankční seznamy. Pod názvem „Nežiaduci 1205“ vyšla o Hambálkovi kniha:
„V skutočnosti sa nemusíte báť vlka. Bojte sa hadov. Tých, ktorí nehryzú nahlas, ale potichu vpustia jed tam, kde to bolí najviac.“
Paradoxní tečka
Když kolona Nočních vlků opustila areál památníku, došlo k momentu, který celému dni dodal bizarní pachuť. Na místo, kde se před chvílí uctívala památka vojáků Rudé armády, dorazila skupina v tričkách Thor Steinar.
Tato značka je v celé Evropě vnímána jako poznávací znamení neonacistické scény. Přítomnost těchto lidí na místě, které je symbolem vítězství nad nacismem, působila jako mrazivý paradox.
