Praha byla 17. listopadu dopoledne nezvykle tichá. Chladné a deštivé počasí způsobilo, že na Národní třídě postávali jen političtí představitelé obklopeni desítkami zpravodajců, a oficiální pietní akce za oběti komunismu se zkracovaly na pár minut. Dokonce na Klárově, kde měli být proruské organizace, zatím nikdo nebyl. O to víc překvapila jedna výjimka: Ruský dům v ulici Na Zátorce. Panoval tam čilý pohyb.
Neobvyklý provoz: kolona civilních aut
Kolem jedenácté hodiny dopoledne přijelo před Ruský dům několik vozidel české registrace a jedno ukrajinské, některé ve spojitosti s činností, jež se odehrávala v areálu MOLD VIN CZ, s. r. o. Zdeňka Zbytka. Nic oficiálního, nic diplomatického. Řidiči přijížděli k oběma budovám a mizeli v areálech.
To by samo o sobě nemuselo znamenat nic zvláštního, kdyby v okolí objektu nedocházelo k předávkám dokumentů a sledování osob, které šly náhodou okolo.
Po stisknutí spouště fotoaparátu se začalo tancovat podle zpravodajských not
Podstatnější je ale chování lidí, kteří se u Ruského domu pohybovali. Běžnému kolemjdoucímu by nenápadná aktivita nemusela přijít vůbec podezřelá, protože nic z toho nevypadalo jako z akčního filmu o špionech. Jenže zpravodajské služby nepracují filmově. Naopak, pracují tiše a nenápadně.
V momentě, kdy začalo fotografování objektu a přijíždějících vozidel, osoby v okolí se začaly chovat jako zpravodajci.
Zhruba v první minutě po stisknutí spouště z Ruského domu vyšel muž ve fialové mikině s dokumenty v modrých deskách, pozoroval fotografku a rychlým krokem přešel do areálu na adrese Na Zátorce 807/11. Ta adresa je dlouhodobě spojována s objekty využívanými ruskými institucemi.
Další muž v modré mikině vyšel z areálu MOLD VIN CZ a přemístil se do Ruského domu. Takový přesun není pro civilní osoby běžný. Odpovídá to reakci člověka, který potřebuje informovat uvnitř objektu, že venku někdo dokumentuje dění.
Nejvýraznějším signálem je však chování třetího muže. Vynořil se z temného zákoutí před portugalskou ambasádou a nenápadně sledoval fotografku až k železniční trati U Vorlíků. Držel odstup, šel po protější straně ulice a zvolil trasu, která pro běžného chodce nedává smysl – vracel se totiž okruhem zase zpět na svou pozici přes Slavíčkovou a Suchardovou ulici, když zjistil, že fotografka pořizuje snímky i dalších domů po cestě na Letnou. Je tedy zřejmě, že volil takovou cestu, aby kopírovala pohyb osoby, kterou sledoval.
To je chování popsané v příručkách prakticky všech zpravodajských služeb: krátkodobé sledování — tedy nenápadné vyhodnocování, kdo a proč si objekt fotí.
Je to právě souběh konkrétních prvků, který dává tomu, co se v ulici odehrálo, jiný význam.
Proč to není normální? Jak poznat zpravodajské chování
U běžných budov nemá nikdo potřebu si všímat, proč někdo fotografuje ulici a okamžitě na to reagovat. U zpravodajsky významných objektů je naopak proškolený personál, který kontroluje dění v okolí. V případě podezřelé aktivity tak ven vyšel muž nesoucí desky s dokumenty do druhé budovy naproti, zatímco vyhodnocoval osobu s fotoaparátem.
Běžný zaměstnanec firmy neutíká do budovy přilehlé firmy, když v ulici někdo fotí. Ale člověk, který má za úkol hlásit nestandardní situace, ano.
Sledování je pak standardní metoda, při kterém si dotyčný drží odstup, nevyvolává konflikt, zpravidla stojí opodál na rohu ulice, vyjde po chodníku na druhé straně cesty a snaží se vyhodnotit motivaci sledované osoby, zjistit její směr cesty, případně jestli pokračuje ve fotografování. To, že fotografka pokračovala ve focení dalších objektů, vedlo k tomu, že sledování bylo o ulici dál ukončeno.
Synchronizované chování více osob v reakci na dokumentaci objektu, přítomnost civilních aut bez diplomatických značek a přesuny mezi propojenými budovami, vypovídá o zvýšené zpravodajské aktivitě.
Program pro děti
Podle Ruského domu se uvnitř areálu odehrával interaktivní program „Co je uvnitř? Vědecká dobrodružství pro děti“ ke Světovému dni vědy.
